1. března 2013

Šití, mytí, stříhání...

Ahoj všem při pátku!

Dneska si počtete z trošku jiného soudku. A pokud nemáte rádi násilí, radši tenhle článek přeskočte úplně ;)

Tenhle týden měl být dost nudný. Ostatně, tak nějak jako obvykle. Ale na to, že ještě ani neskončil, užila jsem si vzrušení až nad hlavu! 

Začalo to tím, že jsem se objednala ke kadeřnici. Kdo mě zná, tak ví, že nechat se někde stříhat je pro mě docela utrpení. Ne, že bych tolik lpěla na svých krásných, hustých, dlouhých vlasech ( :D ). Prostě jen nemám ráda kadeřnice. Nechápou, že když chci ostříhat konečky, tak to neznamená, že mám odcházet pomalu s ježkem. Prostě mi prakticky vždycky ostříhají přesný opak toho, co chci. Vždyť to znáte.

Vlastně jsem ani tak úplně neměla v plánu tam jít. Prostě jsem se jen objednala, co kdyby náhodou! Nebyla jsem si totiž moc jistá, jak moc chci ostříhat. Abyste mi rozuměli. Protože chodím ke kadeřnici zhruba tak jednou ročně (a někdy ani to ne), obvykle se nechám ostříhat tak, aby to bylo poznat a zase jsem tam dlouho nemusela. Jenomže po minulé zkušenosti (s někým jiným, aby bylo jasno) jsem se opravdu bála... Zároveň jsem ale cítila, že je čas na změnu. Přesto jsem pořád nebyla rozhodnutá, že tam doopravdy vkročím. Šli byste ke kadeřnici, která nosí tepláky?! 

Ale, co čert nechtěl, večer před stříháním jsem se řízla do ruky. A to tak šikovně, že jsem skončila na pohotovosti, kde mi vyrobili dva stehy a svoje veledílo ještě zafačovali hnusným třepícím se obvazem. Takže bylo jasno. Musím ke kadeřnici jít, protože s bolavou, a navíc zavázanou rukou si nedokážu umýt vlasy! Jak nevyzpytatelné jsou cesty osudu...

Rozhodla jsem se, že si nechám jen zastřihnout konečky a možná půjdu do ofiny. Nebo by byla lepší patka? Kadeřnice, stále v teplácích, opravdu vzala jen konečky. Zázrak, chtělo se mi zvolat! Bohužel jen do doby, než došlo na ofinu. Protože učesání pěšinky trošku na bok a odstřižení jednoho pramene po straně by za patku nepovažovala snad ani moje roční dcera! Takže spokojenost spíš menší, než větší. To, že používá lak na vlasy od Taftu snad radši ani nekomentuji. Samozřejmě, nejsem snob, ale vždycky jsem zbožňovala, když kadeřnice používala vosk na vlasy, který nelepí. Lak, který voní. Super kvalitní přípravky, které doma nemám. Ale hlavně, že jsem měla umytou hlavu :)

Obvaz už mám naštěstí sundaný (o našem zdravotnictví se šířit nebudu, to by bylo na dlouho a všichni to jistě dobře znáte).

Teď už jenom doufám, že se dožiji neděle :)


4 komentáře:

  1. Tomu se říká násilné dotlačení k návštěvě kadeřníka :D Samozřejmě, si z tvého zranění nedělám legraci, věřím, že to muselo být nepříjemné a přeji, ať se to brzy spraví ;) Jinak...mám podobné zkušenosti. Vždycky chci vzít konečky a odejdu s vlasy -10 cm. A proto také chodím ke kadeřníkovi podobně "často" jako ty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo :) S kadeřnicemi je to prostě těžké!

      Vymazat
  2. No, tak já nebyla u kadeřnice asi 5 let (bez nadsázky). Tak nějak mám pocit, že když si to ostříhám sama nad vanou, stejně to na těch dlouhých, hustých vlasech nikdo nepozná - a je to zadarmo :D Ale asi tam zas jednou zajdu. Je to fajn pocit, když mě někdo obskakuje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No hele, já si nejsem většinou schopná ani ustřihnout rovně ofinu... jednou se mi to povede a třikrát ne... :)

      Vymazat