Na čem záleží - Emilly Giffin

Ahoj, moji milí čtenáři

Včera jsem dočetla knížku, která na první pohled vypadá jako další z řady amerických románů pro ženy. Ale když se začtete, tak zjistíte, že :

- příběh je možná trošku banální. ale ze života

- je těžké odsuzovat jednu, druhou nebo třetí stranu, ale zároveň si říkáte, že se měli zachovat jinak

- nic není takové, jaké se zdá na první pohled

- někdy prostě správné řešení neexistuje...

A to je jen několik z mnoha otázek, které se mi honily hlavou.

Knížka má trošku pomalejší rozjezd - i když to bylo způsobené spíše tím, že jsem na ni nemohla plně soustředit. Když ve stručnosti shrnu příběh - na jedné straně doktor Nick, špičkový dětský plastický chirurg a "dokonalý" manžel, jeho žena Tessa, která se, dá se říct nedobrovolně, stala typickou ženou v domácnosti a pečuje o dvě malé děti. Na druhé straně svobodná matka Valerie se synkem Jackem, který je po popálení převezen do nemocnice, kde pracuje právě Nick... Co a proč se zvrtne, že se Valerie stává nejdříve Nickova přítelkyně a později milenka? Dalo se nevěře zabránit? Na čí straně je vina? Jak se má zachovat podváděná manželka, když se její muž přizná k nevěře? 

Po přečtení téhle knihy doufám jen v jedinou věc - že nikdy nebudu na místě Tessy...

Vím, že dnešní recenze je trošku neobvyklá, ale popravně si nevzpomínám, že bych četla něco podobného. 

A co Vy? Četli jste v poslední době nějakou "neuchopitelnou" knihu? 

Holčičí severská detektivka

Ahoj, moji milí :)

Název dnešního příspěvku je možná trošku zavádějící, ale ne tak docela :) Kdysi jsem detektivky, nebo spíš vlastně thrillery doslova hltala (i když téměř výhradně jen ty od Jeffery Deavera). Pak se mi tenhle žánr nějak přejedl a přesedlala jsem na lehčí (holčičí) literaturu. A do té se severské detektivky opravdu počítat nedají, jak jsem se přesvědčila i při náhodné četbě Sněhuláka...

Na nějakou dobu jsem čtení takříkajíc pověsila na hřebík. Nebyl nějak čas a ani nálada. Ale rok se sešel s rokem (a to doslova) a zase jsem propadla své staré vášni. Ale kde brát knihy a nekrást? Obecní knihovnu mi v mezičase zavřeli a už mě nebaví číst pořád dokola ty knihy, co mám doma (což jsem si dřív moc užívala). No a v těchto chvílích mě zachraňují tři faktory - knižní bazar, prodejna Levných knih a moje milá sestra :) A je téměř stylové že tuhle knížku, která o pojednává mimo jiné také o dvou sestrách mi doporučila a půjčila právě ona. I když jsem ji varovala, že tohle nečtu :)

Řeč je o titulu Semikrásky od švédské autorky Kristiny Ohlsson

Jak už jsem naznačila, děj se točí kolem dvou sester (ale k tomuto poznání je nutno se prokousat do téměř poloviny knihy), kolem jejich mrtvých rodičů a také pár dalších postav, které dějem pěkně zamotají. Ale nechci prozrazovat příliš.

Knížka se čte hodně dobře, Vyhovuje mi styl vyprávění, kdy jsme doslova vhozeni do děje hned na první straně. Pojednává o vesměs drsných a temných věcech, ale zbytečně je nerozpitvává, což by mohlo sklouznout k přílišné brutalitě, která by mě určitě odradila. 

Měla jsem trošku problém určit, kdo je hlavní postava (nebo spíš postavy). Jestli to má být jediná ženská členka vyšetřovacího týmu (nejspíš ano) nebo právě již zmíněné sestry?  Někdy nás autorka trošku vodí za nos, což mi v jednu chvíli přišlo geniální, ale vzápětí maličko laciné (těžko můžeme identifikovat postavu, o které víme jen to, že je to žena). Některé pasáže se zbytečně opakují (pracovní porady, soukromý život vyšetřovatelky, kdy se řeší dokola totéž), ale ve výsledku to děj nijak nebrzdí a jsou to takové skoro až příjemné odbočky. 

Co se mi hodně líbilo byl fakt, že vyšetřovací tým není vylíčen jako horda "superhrdinů", ale že při vyšetřování postupují krok za krokem (někdy pravda možná trošku zdlouhavě) a dělají i nějaké chyby (nevyslechnout důležitého svědka je opravdu špatné rozhodnutí, pánové). 

Celkově se mi knížka moc líbila, hodně jsem nad ní přemýšlela a to nejen při čtení ale i několik dní poté, což bylo dáno především jedním z hlavních témat - utajit trestný čin a tím si krýt záda i za cenu rozpadu rodiny?  Aneb minulost nás vždycky dožene...

P.S. Zdálo se mi, že uhodnout pachatele byla otázka přečtení jedné věty, což není asi u detektivek úplně žádoucí, ale zase si můžeme připadat lepší, než detektivové a to se taky počítá :)

A co Vy? Propadli jste severským detektivkám?