4. listopadu 2016

Fructis Miraculous oil

Ahoj, moji milí :) 

Abych to tady nezahltila jen knížkami (i když asi budu v nastalém trendu pokračovat, jedna z věcí, které mi jdou přímo od srdce :) ), mám pro vás zase po hooodně dlouhé době taky jednu kosmetickou recenzi. Fotky jsou ještě z doby předchozího aktivního blogování :)

Když má něco v názvu zázrak, jsem k tomu dost skeptická. Když je to navíc přípravek na vlasy, nevěřím tomu o to víc. Na tenhle olejíček jsem narazila před hodně dlouhou dobou u Evelin, už bych asi ani nedohledala její článek (dobře, nejspíš dohledala, ale nechce se mi, budiž mi odpuštěno) a zaujala mě ani ne tak avizovaná ochrana vlasů před teplem, jako spíš slibované rychlejší vysušení vlasů fénem. To jako vážně? 

Musím říct, že jsem byla opravdu zvědavá. Před těmi dvěma nebo možná už třemi lety se ale tenhle olejíček nedal koupit na každém rohu, jako dneska (myslím, že jsem ho viděla i v Kauflandu!) a jeho cena se šplhala ke dvě stovkám (což mi přišlo dost, vzhledem k tomu, že jsem mu moc nevěřila). Nakonec se mi podařilo ho koupit v DM drogerii ve slevě asi za 150 Kč. Nevím, jak se cena pohybuje v současnosti, ale tipuji, že o moc dolů nešla. Takže po delším váhání jsem měla i já doma svůj zázrak. A jaký je? 

Obal je celkem obyčejný, z průhledného plastu s praktickým pumpičkovým aplikátorem a téměř "technickým" obrázkem. Je fajn, že vidím, jak mi obsah (ne)ubývá, víc k flaštičce asi nemám co dodat.

Vůně je ovocná, spíš sladší, zároveň taková trochu typická pro vlasovou kosmetiku. Je z vlasů cítit i nějakou dobu po aplikaci, ale poměrně rychle vyprchá, což mi osobně vyhovuje. 

Konzistence je příjemná, tak akorát hustá, při aplikaci se nelepí a dobře se vtírá do vlasů.


Účinky jsou hodně přesvědčivé :) Abych byla přesná - o tom, jestli jsou moje vlasy víc chráněné před teplem nebo konečně míň roztřepené nemám důkaz. To, že jsou vlasy jemnější, uhlazenější a lépe se rozčesávají nemůže být pochyb (což ale dokáže téměř jakýkoliv obyčejný balzám). Jeho největší plus ale vidím v tom, že OPRAVDU zkrátí dobu potřebnou k vysoušení vlasů! Nemám to tedy spočítané na minuty, ale když máte tak husté vlasy jako já, prostě to poznáte. A poznání je to vskutku příjemné. Takže potud bych ho milovala. Ovšem každá mince má dvě strany. Největší ale tohohle olejíčku je jeho podstata. Pokud si ho nanesete jen na konečky, je to v pořádku. Ale já chci mít hebké, vyživené a ochráněné vlasy všude, jak taky jinak. Jenže pokud si ho nanesete příliš blízko k pokožce vlasů, můžete si být jistí, že se vám "odvděčí" rychlejším maštěním. Ano, vím, že to prostě dělá každý olej a asi to nejde nijak vyřešit. ale pro mě je to prostě mínus do té míry, že ho používám jen občas a spíše v období jaro/podzim, protože v létě se vlasy zatěžují pocením a v zimě zase nošením čepice, netřeba jim tedy přidávat další důvod k zatěžování. Bezprostředně po umytí a použití oleje se to tak nezdá, vlasy jsou přiměřeně jemné a nadýchané, ale už druhý den je ten rozdíl poznat. 

Takže abych to shrnula - ano, olej splní to, co slíbí (a pro mě dokonce v tom nejzásadnějším bodě), ale přesto ho nezařadím mezi své oblíbené a pravidelně používané výrobky.

A co Vy? Máte zkušenost s nějakým "nemastícím" olejem? 











1. listopadu 2016

Manželky - Táňa Keleová-Vasilková

Ahoj, moji milí :)

Podzim je ideální čas na to, zalézt si do postele s nějakou pěknou knížkou. A protože inspirace na zajímavé čtení není nikdy dost, mám pro vás další recenzi.

Předem musím říct, že tohle není knížka pro každého. A to z jednoho prostého důvodu - tu hlubokou pravdu, která je v ní ukrytá, člověk docení, až když se ho to opravdu týká. Protože do té doby si říká, že jemu se tohle určitě nestane :)

Pokud si ale přestavujete nějaký napínavý a strhují příběh, tak vás musím vyvést z omylu. Kniha vypráví o čtyřech "hrdinkách" - Diana má tři děti, čtvrté na cestě a manžela, který se má co otáčet, aby rozrůstající rodinu zabezpečil. Není tedy divu, že mu na pomoc manželce s domácností nezbývá čas ani energie. Ale na druhou stranu, i Diana má pravdu v tom, že nemůže všechno zvládat sama. Oproti tomu Martina, mladá a sympatická lékařka, je sama. Nemá stálého partnera ani děti. Což jí vlastně vyhovuje. Nebo si to alespoň myslí. Iva je v roli ženy v domácnosti a hlavně mámy malé Viktorky spokojená. Dokonce tak moc, že by si místo návratu do práce po mateřské přála další dítě. Ale její manžel s ní příliš nesouhlasí a Iva se radši přizpůsobí, než aby bojovala. Což se nedá říct o úspěšné módní návrhářce Michaele, která má skvělou kariéru, dceru Silvii, spoustu energie do života - a manžela, se kterým si vlastně už vůbec nerozumí....

V každodenních malých bojích a útrapách čtyř žen se pozná snad každá máma a manželka. Vždyť téměř vždycky chce člověk ještě trochu víc než to, co má...

Knížka je hodně čtivá, děj je spíše pozvolný, ale plynulý, i když není nouze i o zásadnější zvraty. Ve vyprávění se střídají všechny čtyři hlavní postavy, dozvídáme se hodně i z jejich minulosti. 

Jediná moje výtka směřuje k tomu, že knížka tak úplně neodráží dnešní realitu - takže když svobodná žena oznámí, že je těhotná, tak reakce všech v jejím okolí zní - Ty ses vdala? Jako by děti nosil čáp až po svatbě :) :) 




P.S. Rozhodně bych vám knížku doporučila jako vánoční dárek pro maminku :)

22. října 2016

Na čem záleží - Emilly Giffin

Ahoj, moji milí čtenáři

Včera jsem dočetla knížku, která na první pohled vypadá jako další z řady amerických románů pro ženy. Ale když se začtete, tak zjistíte, že :

- příběh je možná trošku banální. ale ze života
- je těžké odsuzovat jednu, druhou nebo třetí stranu, ale zároveň si říkáte, že se měli zachovat jinak
- nic není takové, jaké se zdá na první pohled
- někdy prostě správné řešení neexistuje...

A to je jen několik z mnoha otázek, které se mi honily hlavou.

Knížka má trošku pomalejší rozjezd - i když to bylo způsobené spíše tím, že jsem na ni nemohla plně soustředit. Když ve stručnosti shrnu příběh - na jedné straně doktor Nick, špičkový dětský plastický chirurg a "dokonalý" manžel, jeho žena Tessa, která se, dá se říct nedobrovolně, stala typickou ženou v domácnosti a pečuje o dvě malé děti. Na druhé straně svobodná matka Valerie se synkem Jackem, který je po popálení převezen do nemocnice, kde pracuje právě Nick... Co a proč se zvrtne, že se Valerie stává nejdříve Nickova přítelkyně a později milenka? Dalo se nevěře zabránit? Na čí straně je vina? Jak se má zachovat podváděná manželka, když se její muž přizná k nevěře? 

Po přečtení téhle knihy doufám jen v jedinou věc - že nikdy nebudu na místě Tessy...

Vím, že dnešní recenze je trošku neobvyklá, ale popravně si nevzpomínám, že bych četla něco podobného. 






A co Vy? Četli jste v poslední době nějakou "neuchopitelnou" knihu? 

8. října 2016

Holčičí severská detektivka

Ahoj, moji milí :)

Název dnešního příspěvku je možná trošku zavádějící, ale ne tak docela :) Kdysi jsem detektivky, nebo spíš vlastně thrillery doslova hltala (i když téměř výhradně jen ty od Jeffery Deavera). Pak se mi tenhle žánr nějak přejedl a přesedlala jsem na lehčí (holčičí) literaturu. A do té se severské detektivky opravdu počítat nedají, jak jsem se přesvědčila i při náhodné četbě Sněhuláka...

Na nějakou dobu jsem čtení takříkajíc pověsila na hřebík. Nebyl nějak čas a ani nálada. Ale rok se sešel s rokem (a to doslova) a zase jsem propadla své staré vášni. Ale kde brát knihy a nekrást? Obecní knihovnu mi v mezičase zavřeli a už mě nebaví číst pořád dokola ty knihy, co mám doma (což jsem si dřív moc užívala). No a v těchto chvílích mě zachraňují tři faktory - knižní bazar, prodejna Levných knih a moje milá sestra :) A je téměř stylové že tuhle knížku, která o pojednává mimo jiné také o dvou sestrách mi doporučila a půjčila právě ona. I když jsem ji varovala, že tohle nečtu :)

Řeč je o titulu Semikrásky od švédské autorky Kristiny Ohlsson


Jak už jsem naznačila, děj se točí kolem dvou sester (ale k tomuto poznání je nutno se prokousat do téměř poloviny knihy), kolem jejich mrtvých rodičů a také pár dalších postav, které dějem pěkně zamotají. Ale nechci prozrazovat příliš.

Knížka se čte hodně dobře, Vyhovuje mi styl vyprávění, kdy jsme doslova vhozeni do děje hned na první straně. Pojednává o vesměs drsných a temných věcech, ale zbytečně je nerozpitvává, což by mohlo sklouznout k přílišné brutalitě, která by mě určitě odradila. 

Měla jsem trošku problém určit, kdo je hlavní postava (nebo spíš postavy). Jestli to má být jediná ženská členka vyšetřovacího týmu (nejspíš ano) nebo právě již zmíněné sestry?  Někdy nás autorka trošku vodí za nos, což mi v jednu chvíli přišlo geniální, ale vzápětí maličko laciné (těžko můžeme identifikovat postavu, o které víme jen to, že je to žena). Některé pasáže se zbytečně opakují (pracovní porady, soukromý život vyšetřovatelky, kdy se řeší dokola totéž), ale ve výsledku to děj nijak nebrzdí a jsou to takové skoro až příjemné odbočky. 

Co se mi hodně líbilo byl fakt, že vyšetřovací tým není vylíčen jako horda "superhrdinů", ale že při vyšetřování postupují krok za krokem (někdy pravda možná trošku zdlouhavě) a dělají i nějaké chyby (nevyslechnout důležitého svědka je opravdu špatné rozhodnutí, pánové). 

Celkově se mi knížka moc líbila, hodně jsem nad ní přemýšlela a to nejen při čtení ale i několik dní poté, což bylo dáno především jedním z hlavních témat - utajit trestný čin a tím si krýt záda i za cenu rozpadu rodiny?  Aneb minulost nás vždycky dožene...

P.S. Zdálo se mi, že uhodnout pachatele byla otázka přečtení jedné věty, což není asi u detektivek úplně žádoucí, ale zase si můžeme připadat lepší, než detektivové a to se taky počítá :)





A co Vy? Propadli jste severským detektivkám?

28. září 2016

Dítě Bridet Jonesové

Ahoj, moji milí :)

Aby té kultury náhodou nebylo málo, vyrazila jsem do kina. A rovnou na trhák o Bridet. Tak honem recenzi, než to všichni (možná spíš všechny) uvidíte na vlastní oči :) A je opravdu o co stát.

Úvodem se musím přiznat, že jsem nikdy moc nechápala to "šílenství" kolem hlavní hrdinky nyní už tří knih a filmů. Je tedy pravda, že první díl jsem četla někdy už snad na základní škole (což je výhoda sdílení knihovny se starší sestrou, rovněž knihomolkou) a film jsem viděla začátkem střední školy... takže jsem v té době logicky nebyla a ani nemohla být cílová skupina. Bylo to vtipné (teď mluvím o filmu, knížka mě vlastně moc nezaujala), ale další díl už jsem pak ani vidět nechtěla. 

Třetího dílu knihy jsem si všimla víceméně náhodou a přešla jsem ho bez zastavení. Samotnou by mě ani nenapadlo jít do kina, ale když mi sestra (jaká náhoda!) zavolala, že má volný lístek právě na Bridget Jonesovou, tak jsem po krátkém váhání na téma - Jít do kina na Bridget nebo nejít vůbec - zvolila první možnost. A udělala jsem moc dobře :)

Bridget Jonesová se příliš nepodobá té ztřeštěné třicátnici, kterou známe s předchozích dílů. Je štíhlá, úspěšná a... opuštěná. I když, ne tak docela. S Markem Darcym jim to (opět) nevyšlo, ale teď je sním těhotná... Ačkoliv, možná by mohl být otcem i ten sympatický Američan - jak že se to vlastně jmenuje?

To je ve zkratce hlavní zápletka. A protože Bridget nechce jít na genetické testy, které by určily, kdo je vlastně otcem dítěte, nezbývá než doufat, že to nějak pozná sama... ale jak? Situaci trošku komplikuje i fakt, že oba pánové se (po prvotním šoku) nadšeně vrhají do role budoucího tatínka, což s sebou přináší bezpočet komických i absurdních situací...

Jak to všechno celé dopadne? Kdo bude vítězem souboje o Bridgetino srdce a otcem dítěte?

Uznávám, že je film "trošku" přitažený za vlasy, ale všechno je podáno tak vtipně, že člověk pro samý smích nemá čas nad situacemi přemýšlet. Díky bohu za to, že film byl s titulky, protože jinak by přes burácející obecenstvo nebyly slyšet ty skvělé gagy! Povedený soundtrack už je jen třešinkou na dortu.

Takže pokud toužíte to čistokrevné romantické a zároveň tak trošku britsky suché komedii, vřele doporučuji nenechat si ujít tento snímek!

A co Vy? Jste fanoušky ztřeštěné Bridget? 

25. září 2016

Malý pražský erotikon

Ahoj, moji milí :)

Bude to znít asi trošku pateticky, ale neuplynul skoro ani den, abych na svůj blogový deníček nepomyslela. A nejvíc se mi po něm stýskalo ve dvou chvílích - když jsem vařila a pekla a když jsem četla (k čemuž jsem se ale upřímně intenzivně vrátila celkem nedávno). 

A protože teď hodně (na moje poměry) čtu, je zase o čem psát. Koneckonců, čtení a psaní spolu úzce souvisí, nemyslíte? :)

Román od českého spisovatele Patrika Hartla mě chytil na první stránce a nemohla jsem se od něj odtrhnout. A to i přes to, že mám pocit, že česká (populární) literární tvorba je taková "suchá". Prostě autoři se nijak zvlášť nevyžívají v barvitých popisech toho, co má hlavní hrdinka na sobě a co snídala, ale spíš před sebou hrnou děj. Zdá se mi, že v českých knihách je i méně dialogů. Nebo jsem prostě zvyklá na ty zahraniční (hlavně americké) autory, kteří prostě píší jinak. Každopádně, teď jsem těch českých přečetla víc (a budou následovat další recenze) a asi jim začínám přicházet na chuť :)

Kniha Malý pražský erotikon pojednává o dvou sousedních rodinách, žijících v jedné pražské čtvrti v průběhu zhruba 30 let. Na začátku sledujeme poměrně šťastná manželství Zbyňka a Táni, kterým se narodí dvojčata Cyril a Tomáš. Marta a Honza mají starší dceru Adélu a mladší Petru. A jak to tak v životě někdy bývá (a jak název napovídá), děj se točí trošku kolem sexu, hodně kolem lásky a vztahů obecně a plyne pozvolně, jako život sám. Osudy postav jsou do jisté míry ovlivněné i tehdejší politickou situací.

Knížka se čte dobře, v některých situacích se nelze nepoznat. Mám ráda rozsáhlejší díla, kdy se postavy vyvíjí a sledujeme je v delším časovém úseku, vidíme následky jejich činů a můžeme se dostatečně vžít do jejich pocitů. Příběh je vyprávěn z pohledu všech zúčastněných, což je velké plus. Nechybí i dostatečná dávka humoru a román každopádně stojí za přečtení.

23. září 2016

Zázračná Neutrogena

Blíží se zima. Předevčírem ráno venkovní teploměr naměřil tři stupně nad nulou, tak mi nevykládejte o babím létě! Včera jsem poprvé po létě zmáčkla kouzelný knoflík topení. Ale k věci. Možná už jsem se někdy zmínila, že zima mi přináší trápení v podobě (nediagnostikovaného) exému na rukou. Což znamená kůži na kloubech prstů praskající až do krve, nesnášenlivost vody (ale radši se budu stokrát denně mazat, než mýt nádobí v rukavicích!). Není to nic příjemného, ale naštěstí mám svého pomocníka jménem Neutrogena.

Balení o obsahu 200 ml je z bytelného plastu a má šroubovací víčko, které drží a drží :) Konzistence je lehká, trošičku gelová (nebo alespoň mně to tak přijde) a i když se to nezdá, i opravdu malé množství kůži krásně hydratuje ale neumastí. Vůně je jemná a nevtíravá, typická pro tuhle značku. 

Používám ho nejen na své zubožené ruce, ale taky na hrubou kůži na loktech a na ztvrdlé paty. A nechci ho půjčovat manželovi! :)

Neutrogena je v současné době dostupná v drogeriích a i v supermarketech (určitě minimálně v Kauflandu).

Cena se pohybuje kolem 100 korun a vydrží opravdu dlouho.

P.S. Tohle "vykecávání" mi tak moc chybělo :) :)








A co Vy? Máte nějakou "speciální" zimní kosmetiku?